Je to už pár let, kdy jsem se shodou náhod octnul se svou tehdejší přítelkyní na velikonočních oslavách v Brně, jejím rodném městě. Sám Jihočech, cítil jsem se mezi bodrými Moraváky, se snad nejkurióznější mluvou v republice, nadmíru skvěle.
Ji samozřejmě zajímala ruční výroba nejrůznějších velikonočních artiklů, a tak procházela celé náměstí, aby jí žádný stánek s velikonočními motivy neutekl. Co se mě týče, bylo to jasné, vyhrávaly nejrůznější rockové kapely, vonělo uzené maso a klobásky, a bylo docela horko. Žízeň se dostavila okamžitě, mladý sportovec z Jižních Čech, odkojený poctivým Regentem z Třeboně, neměl na výběr, než se na Moravě, známé spíše dobrým vínem, porozhlédnout po pivu, které by „Čecháčka“ uspokojilo.
Několik stánků s moravskými značkami jsem obešel a už byl smířen, že ochutnám jen nějaké místní pivo, když se přede mnou zjevil jako perníková chaloupka stánek s naším starým dobrým Regentem. Ba co víc, prodávali k tomuto účelu speciálně vyrobené pivo zelené barvy! Vypadalo divně, ale léty pevně nabytá důvěra v Třeboňský pivovar mě nenechala dlouho přemýšlet, volba byla rychlá.
Když jsem ochutnal, byl jsem příjemně překvapen, pivo mělo vedle tradičně kvalitní pěny a ideální hořkosti i zajímavou příchuť bylin, která ale chuť samotného piva neovlivňovala víc než by měla. Byl jsem stejně nadšen, stejně jako jsem byl rád, že Marta(tak se jmenovala má přítelkyně) vypadala, že její okruh po vajíčkách, zajíčcích či beráncích u stánku na drahou krásu, snad nikdy neskončí. Objednal jsem si další velikonoční ležák a se zájmem pozoroval Martu s poněkud odlišným způsobem slavení svátků jara. Regent chutnal tak skvěle, že jsem si koupil i malý soudek s objemem 5 litrů s sebou, abych měl i pěkný večer, nejen krásné
odpoledne. Situace se však nečekaně vyhrotila, když Marta pojednou zcela překvapivě ukončila svou obchodní činnost a neomylně zamířila ke stánku s mým milovaným Regentem.
Zelené pivo
Zrovna jsem si poručil další zelené pivo a s bečkou v druhé ruce jsem rozhodně nevypadal jako Velikonoce slavící křesťan. Stejně jako později tento, měl jsem však za sebou již mnohé další vztahy a byl jsem tak poměrně slušně vycvičen pro přepadení a boj zblízka. Napadla mě spásná myšlenka. Vedle stojícího Brňáka jsem poučil o očekávaném ataku a dostal jej na svou stranu. Martě jsem jej představil jako svého nejlepšího kamaráda z vojny Miru a nadšeně jsem jí ukázal, jaký krásný pivní dárek mi z radosti ze setkání můj drahý spolubojovník koupil. Chvíli nevěřícně koukala na to, že by mi někdo, kdo mě dlouhá léta neviděl, koupil takový velký dárek. Brňák Laďa byl snad ale členem Divadla Bolka Polívky, protože v předepsané roli byl skvělý, stejně jako další zelený ležák, který jsme si spolu už jako největší kamarádi dali a objednali pochopitelně i Martě.
Pak ale přišly menší potíže.
Marta si pamatovala, že můj nejlepší kamarád z vojny Mira nebyl z Brna, ale ze Zlína. Se jménem problém nebyl, Laďa se stal okamžitě Mirou, co však byl problém, byla právě mluva. Zatímco ve Zlíně se mluví téměř spisovně, brněnský hantec prozradí Brňáka na deset kilometrů. Abych získal čas, objednával jsem s Laďou-Mirou další zelený velikonoční ležák. Tam ale v domnění, že je vtipný, utrousil prodavač, že jsme si měli koupit radši sud Regenta 20 L, když máme takovou žízeň a nám v souboji s Martou tak smazal několik bodů. Nicméně nadanému Brňákovi těch několik desítek sekund stačilo, aby „přepsal scénář“. „ A už jsem ti říkal, jak jsem se brzy po vojně přestěhoval ze Zlína do Brna a teď tu pořád žiju a nikam nejezdím a už vůbec ne do Zlína?“ Prošlo to.
Slunečné velikonoční odpoledne tak probíhalo až do pozdních nočních hodin, došlo i na zakoupený soudek 5litrového zeleného velikonočního ležáku a dokonce jsme si v žertu s Laďou posteskli, že jsme nedali na dobře míněné rady zkušeného prodavače nezakoupili ten sud 20 litrů s báječným zeleným pěnivým Regentem. Jak jsem už říkal, s Martou už jsme spolu jen kamarádi, ale doufám, že takových dobrých „kamarádů z vojny“ potkám ještě mnohem víc.